Dobrovolnické centrum Slezské univerzity v Opavě
a

ENG

Jak umělá inteligence mění pravidla hry v boji proti uhlíkovým emisím

13. 7. 2026

Výzkumníci ze Slezské univerzity v Opavě přišli s překvapivým zjištěním: generativní AI může firmám pomoci výrazně snížit uhlíkovou stopu. Ale je tu háček – funguje to jen tehdy, když se změní celý životní cyklus produktu.

Výrobní průmysl celosvětově odpovídá za 38 procent globálních emisí oxidu uhličitého. A přestože firmy investují miliardy do „zelených" iniciativ, uhlíková stopa průmyslu stále roste. V Pákistánu například zemře každý rok 2,4 milionu lidí na následky znečištěného ovzduší.

Co kdybychom ale mohli tento problém řešit technologií, která právě teď mění všechna odvětví – generativní umělou inteligencí?

Přesně tuto otázku si položil mezinárodní tým vědců vedený Syedem Muhammadem Shariqem z Obchodně podnikatelské fakulty Slezské univerzity. Jejich studie, publikovaná v prestižním časopise Business Strategy and the Environment, analyzovala 155 výrobních firem a přinesla zjištění, která mohou změnit způsob, jakým přemýšlíme o průmyslové udržitelnosti.

Tři tváře generativní AI

Výzkumníci rozdělili využití generativní AI ve firmách do tří kategorií, a každá z nich funguje jinak.

První je automatizace procesů. Představte si továrnu, kde AI systém v reálném čase monitoruje výrobní linky, odhaluje odchylky a optimalizuje spotřebu energie. Tato aplikace AI podle studie vykazuje nejsilnější pozitivní vliv na business intelligence firem – s koeficientem 0,760, což je v sociálněvědním výzkumu mimořádně vysoká hodnota.

Druhou kategorií je kognitivní zapojení. Jde o schopnost AI komunikovat se zúčastněnými stranami napříč dodavatelským řetězcem. A to od dodavatelů surovin přes zaměstnance až po zákazníky. I zde výzkumníci potvrdili pozitivní vliv, byť slabší.

Třetí kategorie přinesla překvapení. Kognitivní vhled – schopnost AI analyzovat data a generovat strategické poznatky – vykazoval k business intelligence negativní vztah. Proč?

Výzkumníci nabízejí vysvětlení: samotné analytické schopnosti AI nestačí. Bez integrace do reálných procesů a bez zapojení lidského faktoru zůstávají pouhým technologickým artefaktem.

Chybějící článek: konec životního cyklu produktu

Nejzajímavější zjištění studie se týká toho, co výzkumníci nazývají „end-of-life product management" – tedy správy produktů na konci jejich životního cyklu.

Intuitivně bychom očekávali, že zelené inovace přímo vedou ke snížení emisí. Data ale ukazují něco jiného. Přímý vztah mezi zelenými produktovými inovacemi a uhlíkovou výkonností byl statisticky nevýznamný (koeficient pouhých 0,029).

Znamená to, že zelené inovace nefungují? Ne tak docela.

Klíč je v prostředníkovi. Když firmy implementovaly systémy pro správu produktů na konci životnosti – tedy procesy pro recyklaci, repasování a opětovné využití materiálů – vztah se dramaticky změnil. Zelené inovace vedly k lepší správě konce životnosti (koeficient 0,579), která následně vedla k měřitelnému snížení emisí (koeficient 0,599).

Jinými slovy: nestačí vyrábět „zelené" produkty. Je nutné navrhnout celý systém tak, aby produkty mohly být na konci života efektivně vráceny do oběhu.

Teorie, která to vysvětluje

Výzkumníci zasadili svá zjištění do teoretického rámce zvaného Organizational Information Processing Theory (OIPT). Tato teorie tvrdí, že úspěch organizace závisí na souladu mezi jejími schopnostmi zpracovávat informace a mírou nejistoty, které čelí.

V kontextu klimatické krize je nejistota obrovská. Firmy musí reagovat na měnící se regulace, tlak spotřebitelů, volatilitu cen surovin a technologické disrupce. Generativní AI zde funguje jako nástroj, který dramaticky zvyšuje kapacitu firmy zpracovávat komplexní informace – od dat o emisích v dodavatelském řetězci až po predikce budoucích trendů.

Ale – a to je klíčové – samotná kapacita nestačí. Musí být spojena s konkrétními organizačními procesy, které tuto kapacitu využijí. Proto automatizace a kognitivní zapojení fungují, zatímco pouhý analytický vhled nikoliv.

Co to znamená pro praxi

Studie přináší několik konkrétních doporučení pro manažery.

Za prvé: investice do AI by měly být primárně směřovány do automatizace procesů a do nástrojů pro komunikaci se zúčastněnými stranami. Analytické nástroje mají smysl pouze tehdy, jsou-li integrovány do reálných rozhodovacích procesů.

Za druhé: zelené inovace musí být od začátku navrhovány s ohledem na konec životnosti produktu. To znamená modulární design, standardizované materiály a jasné instrukce pro recyklaci a repasování.

Za třetí: úspěch vyžaduje integraci celého dodavatelského řetězce – nejen dopředného (od výroby k zákazníkovi), ale i zpětného (od zákazníka zpět k výrobci).

Limity a další směry

Studie má své limity. Data pocházejí z pákistánských výrobních firem, což omezuje zobecnitelnost na jiné kontexty. Vzorek 155 firem je dostatečný pro statistickou analýzu, ale další výzkum na větších vzorcích by zjištění posílil.

Výzkumníci ze Slezské univerzity také navrhují budoucí směry bádání: jak se schopnosti zpracování informací transformují v dynamické schopnosti? Jakou roli hraje leadership v implementaci těchto systémů? A jak se tyto vztahy liší v servisním sektoru oproti výrobě? Na to odpoví jen další výzkum.

Větší obrázek

V době, kdy se svět potýká s klimatickou krizí a zároveň prochází bezprecedentní technologickou transformací, studie ze Slezské univerzity nabízí důležitý vhled: technologie sama o sobě nic nevyřeší. Generativní AI je mocný nástroj, ale její přínos závisí na tom, jak je integrována do organizačních procesů a jak je propojena s celým životním cyklem produktů. Cesta k uhlíkové neutralitě nevede přes jednotlivé „zelené" produkty. Vede přes systémovou změnu a umělá inteligence může být katalyzátorem této změny. Ale pouze tehdy, když pochopíme, že konec života produktu je ve skutečnosti začátkem něčeho nového.

Nejnovější články